Prapověsti naše s trochou vtipné kaše 2
O knize „Prapověsti naše s trochou vtipné kaše“:
Původní kniha Aloise Jiráska Staré pověsti české je knihou, která čtenáři vypráví události z české historie, založené hlavně na lidové slovesnosti, ale i některých historických poznatcích.
Vyšla poprvé již v roce 1894. Za předlohu Alois Jirásek používal hlavně kroniky Hájkovu, Kosmovu, či Dalimilovu, ale zařadil i informace ze Starých letopisů českých Františka Palackého. Velkou inspirací však pro něj zůstaly hlavně prameny lidové slovesnosti. Jiráskovy pověsti jsou však napsané příliš obšírně a jazykem, kterému dnešní člověk nerozumí, a tak se dá zcela jistě předpokládat, že tuto knihu především mladý čtenář číst nebude.
Téma Jiráskových pověstí už bylo zpracováno během těch 120 let mnohokrát, ale teď přicházejí jeho pověsti na svět v úplně jiné podobě, a to ve veršovaném vyprávění s ironií, parodií, až sarkazmem. Je zcela zřejmé, že jsou v knize „Prapověsti naše s trochou vtipné kaše“ základní Jiráskovy myšlenky zachovány. Kniha je psaná pro děti a mládež od devíti do sta let. Tedy kdo se rád pobaví, trochu poučí a zasměje, tak je pro něj tato publikace velmi dobrá volba. Vždyť my dospělí chceme, aby naše děti dávná historie zajímala, i když na pověstech Aloise Jiráska je asi pravdou pouze fakt, že Slované přišli z východu! Jenže, ať chceme nebo ne, Staré pověsti české pana Aloise Jiráska už k naší historii neodmyslitelně patří.
Prolog
Podle knihy Jiráskovy
píši příběh zcela nový
a mnohé, co bude čteno,
je v něm značně nadlehčeno.
Děje v Evropě pak v textu
k českým vkládám do kontextu,
bychom měli obraz celý,
jak s našimi souvisely.
Téma jsem však neopustil,
otěž fantazii pustil
s vírou, že jsem nedopustil,
abych do vás bludy hustil.
Možná ale pro kritiky,
či vážené historiky
vznikne zcela jiný spor,
- zda mám smysl pro humor.
Zvlášť, když výklad pověstí
mívá různá rozcestí,
a tak stejně nevypoví,
jak to všechno bylo - kdo ví?
Co bych k tomu, ještě dodal?:
Všechny dávné pověsti
o útrapách, o štěstí,
ač zní mnohdy neskutečně,
žít v nás zůstanou už věčně.
UKÁZKA :